Jako zrnko po zrnku v přesýpacích hodinách, které se nedají obrátit, nenávratně mizí nám všem hromádka času, kterou jsme si jako hrst písku přinesli na tento svět. Věčné kyvadlo vytrvale a nemilosrdně ukrajuje vteřinku po vteřince všemu živému na této planetě. Žádná z nich se už nikdy nevrátí … Kyvadlo věčnosti přendalo z přítomnosti do minulosti i tu poslední, kterou osud vyměřil Mirkovi. Jsem vděčný za to, že jsem se s ním potkal. Slavomír Kozák, Tachovsko.